Alice In Chains - Jar Of Flies (1994)-recenze

Source: -, Simba. Alice in chains : Jar Of Flies (1994). Recenze desek [online]. 2003 [cit. 2008-08-31]. Dostupný z WWW: <https://www.sweb.cz/tomsimba/aliceinchains_obsah.htm>.

Tracky: Rotten Apple - Nutshell - I Stay Away - No Excuses - Whale & Wasp - Don´t Follow - Swing On This

Příběh se smutným koncem (jak neotřelé a v hudbě vzácné:-) - to je příběh, který vám chci vyprávět. Trocha nudy na začátek neuškodí, takže něco málo z historie kapely - pro pořádek. Začněme v Seattlu v roce 1987, kdy kapela vznikla. Jako první vychází album We die young, jenž skupina prezentovala na koncertních šňůrách mj. bok po boku s kapelou Megadeth. Vůbec začátek AIC je silně spojen s heavy-metalem typu Iggyho Popa nebo Ozzyho. Jenže skupina je víc (spíš jenom) než s těmito interprety spojována s grungeovejma bardama Nirvanou a Pearl Jamem. Všichni tři dohromady začátkem 90. let představovali to nejlepší, co mohla Amerika v hudbě nabídnout. Musím přiznat, že můj názor je ještě radikálnější, protože já považuju AIC za nejlepší a nejkreativnější z týhle trojky. Zpěvák AIC Layne Staley se v mnohém podobá Cobainovi. Oba propadli heráku a oba psali silně depresivní písně. Těžko říct, kdo vynikal víc, v našich hlavách utkvěl spíše Cobain, prezentován někdy spíš jako mučedník. Ale na rovinu říkám: Cobaina a Nirvanu nemám příliš v lásce, jejich muzika je zprofanovaná až vyumělkovaná (kolem Nirvany se vytvořila aura dokonalosti a stala se symbolem mládí a rebelství - jednoznačně odmítám). Cobain byl osobností a zárověň celebritou, tím se od Staleyho liší. Zpěvák AIC se podobně jako vůdce Nirvany uzavíral do sebe, ale nebyl veřejnosti toliko na očích. AIC sice nedosahovala takové slávy jako Nirvana nebo Pearl Jam, ale po hudební stránce minimálně Nirvanu o tři třídy převálcovala. Největší měrou k tomu přispělo album Jar Of Flies, k němuž se dostanu za chvíli. Zmíním ještě album Dirt, které je obecně považováno za nejlepší od AIC. Jenže není. Všimněte si slůvka obecně. Jendou se něco napíše, a protože co je psáno, je dáno, už to v našich hlavách zůstane. Takže když - záměrně vynechávám slůvko idiot (jak pravil klasik Z-Eman) - nějaký pisálek napíše, že Dirt je nejlepší, Dirt je prostě nejlepší. Když někdo o Nevermindu řekne, že je nejlepším albem vůbec, je nejlepším albem. Ti, kteří si však pozorně poslechnou všechny, nebo alespoň většinu alb AIC, a mají trochu soudnosti, vědí svoje. Stejně tak ti, kteří mají v hudbě trochu přehled a mají doma větší než malé množství desek vědí, že Nevermind nejlepší deskou všech dob být ani nemůže.

Na Dirtu sice najdete Would? nebo Rooster, ale Jar of Flies je jiný. Jiný ve smyslu - jiný hudebním stylem (proto nebuďte překvapení foukací harmonikou v country-ové Don´t Follow). JOF vybočuje ze stylu grunge. Na rozdíl od dvou zmíněných skupin (i když Pearl Jam mám hodně rád) dokázali natočit 100%(přesně podle mýho gusta) album, které nenudí. Není to ten typický hukot, smršť bicích a hřmot kytar. Naopak, většinou akustické kytary posunují tohle album daleko za velmi omezený styl grunge, z něhož se především Nirvana nedokázala ani na jedné desce vyhrabat. A protože nemám kapely, kerý po celou dobu svý existence hrajou jedno brdo, rád, musím AIC milovat:-). Nejdřív Dirt, syrové album, syrovější než Nevermind nebo Ten od Pearlů, ale na druhé straně lahodné Jar Of Flies. Slovo lahodné však musím přesněji vymezit - a to pouze na melodickou a instrumentální část (i když ani to zdaleka neplatí 100%, vlastně když nad tím tak přemýšlím, lahodnýho na tomdle album není nic, jen deska samotná), protože texty jsou drásavé a realistické (ubíjející). Staley v nich (podobně jako Cobain) líčí svoji drogovou závislost s velkou přesvědčivostí. Když pak prolítnete slovy jednotlivých písní, jako byste četli Staleyův životopis. Symboly, symbolika, utrpení. Staley si zřejmě uvědomoval, že bere pěkný svinstvo, ale nedokázal se bez něj obejít. Všechen splín pak narval do textů a dal si další shnilé jablíčko (Rotten Apple).

Když hodnotím kapelu (a stávám se tak nechtěně dalším pisálkem:-/ ), vždy mi jde především o hudbu samotnou, texty jsou pro mě jen jakýmsi oduchovnělým doplňkem toho, co vnímám. Člověk si v různých textech najde vždycky to svý, tomu já nevěřím.

Na Jar Of Flies byste těžko hledali rasantnější píseň. Jako by AIC chtěli naznačit, že vše má svůj čas, album plyne relativně pomalu a klidně. Ale to neznamená, že se nudíte! Jen se musíte zaposlouchat. (vymezíme si pojem zaposlouchat: v žádném případě to neznamená pustit si desku při jiný činnosti, nedejbože při počítání matematiky. Naopak, chce to tmu, kvalitní hi-fi a stejně dobrý sluchátka a trochu soustředění…mimochodem, zapomeňte na discmany, walkmany, kazeťáčky a všechny tydle prťavosti, který jsou dobrý akorát pro outdoor) Jar of Flies je především kytarovým albem. Kytarista Jerry Cantrella, basák Mike Starra a koneckonců i Staley a jejich (hudební) nástroje vám během 31 minut hladí a zároveň rvou duši. Bubeník Sean Kinney nezaostává. Proč jen 31 minut? Že by na albu byli i slabší písně, kerý do času nepočítám? Nejsou, resp. není zde ta pověstná vata. Schválně, kolik takových alb znáte? Dnes již takové zcela jistě neexistuje. Vůbec, koncepce "půlhodinovek" je mi sympatická, ale na straně druhé si člověk možná řekne, že za 600 stovek je taková půlhodinka trochu málo (kdo by snad byl v rozpacích, stále mluvím o hudbě:-). Jako vata by snad mohla působit "pětka" Whale and Wasp, ale je to psychedelická vata (to slovo máme všichni rádi, dobrovolně jsme ho musel použít i v této recenzi). Tím pádem se vlastně o vatu jednat nemůže!:-) Hlas! Nesmím zapomenout na Staleyův hlas. Nezní neupraveně jako Cobainův, ale to není důvod, proč je Staley lepším vokalistou. Hlas a vůbec projev zpěváka je dalším z mých kritérií, podle nichž band hodnotím. Staleyův mě přesvědčil. Tom Morello z Rage Against The Machine například projev frontmana AIC označil za "zpěv rozhněvaného anděla". "Daří se nám dělat krásnou hudbu, při které se vám chce umřít," řekl jednou bubeník Alice In Chains Sean Kinney. Co asi poslouchal Layne Staley, když si dopřával svou poslední&osudnou dávku? Staley byl nalezen ve svém bytě již značně "rozteklej" 19.4. 2002. Kapela však přestala fakticky existovat již v roce 1995, kdy vyšlo poslední - bezejmenné album. O rok později se ještě AIC sešla, aby natočila akustický koncert pro stanici MTV (vynikající, doporučuju poslechnout), ale to bylo navždy její poslední brnknutí…