"Who the fuck is Alice?"

Alice In Chains – Zlín (hala Novesta), 6. 6. 2006

Autor: Jakub Šilhavík

 

Už od oznámení koncertu jsem se třepal nedočkavostí, až konečně uvidím tuto grungeovou legendu naživo. Donedávna jsem si totiž myslel, že Alice In Chains už nikdy neožije, a pokud náhodou ano, rozhodně nezavítá do Zlína.

 

U haly Novesta jsem byl už nějakou chvilku před šestou hodinou, pustit dovnitř nás měli v 18:00 a koncert měl vypuknout podle plánu v 19:00. Tak se ale, jako obvykle, nestalo… Hala byla zavřená do sedmi a uvnitř probíhala zkouška Alice In Chains. Naštěstí venku bylo všechno krásně slyšet, takže mi zpoždění vůbec nevadilo, i když, kdybych byl při zkoušce vevnitř, bylo by to ještě mnohem lepší, než jenom poslouchat a směrovat svůj zrak na zavřený boční vchod pro lidi s akreditací. Pokud se nepletu, na zkoušce zazněly i písně, které se na koncertě neobjevily… Škoda, už jsem se na ně těšil. Zkouška skončila a po sedmé hodině se dveře otevřely. Když jsem se díval po lidech okolo (věk kolem dvaceti a starší, moc mladších tam nebylo), bylo hodně těch oděných v triku Slipknot, za což mohla předkapela Stone Sour (projekt dvou členů skupiny Slipknot. Přesněji jsou to Corey Taylor (zpěv) a James Root (kytara)), ale i grungeřů ve flanelce a teniskách nebo triku Alice In Chains byl dostatek.

 

Tentokrát byla pauza mnohem delší a lidi kolem mnohem víc nedočkavější, což platilo i o mně, protože Alice In Chains patří mezi moje neoblíbenější kapely. Hala byla teď naplněná jenom z poloviny, a tak to zůstalo až do konce, asi za to mohlo to, že se koncert konal ve všední den nebo že cena lístků nebyla úplně zanedbatelná. Zvukaři měli co dělat, než konečně skončili se svou prací, ale i přesto nebyl zvuk úplně ideální. Ale tenhle koncert mi to nemohlo pokazit. Pak zhasla světla a na pódiu se objevila Alice In Chains… Následoval řev a obrovské nadšení. Málokdo čekal, že Alice In Chains vůbec někdy uvidí, zvlášť potom, co se v roce 2002 předávkoval Layne Staley směsí heroinu a kokainu, tzv. speedballem, a vlastně ani předtím nebylo moc naděje, vzhledem k tomu, že se poslední koncert kapely uskutečnil v roce 1996 a ve studiu se interpreti potkali ještě naposledy v roce 1998, kdy stihli nahrát pouhé dvě písně. Na úvod spustili Sludge Factory, William DuVall (podle toho, jak vypadá, byste to do něj neřekli) zvládal Layneovy party úplně dokonale, moc rozdílů slyšet nebylo, Jerry Cantrell ovládal skvěle svoji kytaru a bylo super pozorovat, jak hraje. Kapela byla ve výborné formě, až mi přecházel mráz po zádech. Samozřejmě, že kdyby byl naživu Layne Staley a kdyby se nějak dostal z té své smrtící závislosti, bylo by to ještě lepší. Některým skalním fanoušků byl náhradník DuVall zaručeně proti srsti, protože pro ně bez Stayleho Alice In Chains prostě neexistuje a tenhle comeback je jenom jedna velká žďímačka na peníze a zneuctění jeho památky. Já naštěstí k této skupině fanoušků nepatřím, což vám, myslím, došlo už dřív. Pod pódiem v kotli už to řádně vřelo… Stačilo jenom, aby kapela něco pronesla (William DuVall se dokonce pokoušel i o češtinu) nebo aby se DuVall či Jerry Cantrell dostali na kraj pódia, a hned bylo plno rukou ve vzduchu, aby se jich mohli dotknout aspoň na jedinou vteřinu.

Jak večer postupoval, bylo to čím dál tím lepší, typická depresivní atmosféra se rozvalovala všude okolo. Alice In Chains hrála hlavně písně ze svého nejlepšího a nejuznávanějšího alba Dirt z roku 1992, k tomu ještě přidala tři písně ze svého spíše metalovějšího debutu Facelift a dva kousky z poslední studiové desky Alice In Chains z roku 1995. Ale písniček mohli zahrát rozhodně víc. Ep Sap a mini-album Jar Of Flies zůstaly naneštěstí zcela opomenuty. Hodně mi také chyběly písně Man In The Box a Angry Chair, ale všechno chtít nejde. Kapela prohlásila už po jedenácté písni, že zahrají už jenom poslední kousek - fenomenální Would?. Znělo to dokonale, lidi si úplně získali a předvedli perfektní výkon. Bubeník Sean Kinney hodil svoje paličky a Jerry Cantrell trsátka (jedno z nich mi leží doma :-) ) and good bye, kapela zmizela v zákulisí. Ani přes nepřestávající skandování, pískot lidí se nevrátili a nepřidali ani jednu další věc, ale pro útěchu, jinde také neodehráli o mnoho více věcí. Možná za to mohl promotér… Když už se objevili bedňáci a začali uklízet pódium, museli jsme se smířit s tím, že je už opravdový konec. Snad si to Alice In Chains taky užívala, i když nevím, jak moc je bavilo hrát pro malou halu, jakou je Novesta, zvlášť, když ta hala není vůbec narvaná a pár dnů předtím hráli v Německu na festivalu pro několik desítek tisíc lidí. Ale nějak naštvaně nebo znuděně nevypadali, asi věděli, co je u nás ve Zlíně čeká. Podle toho, co píšou na oficiálních stránkách, je to hraní u nás bavilo… Kdyby byl koncert v Praze nebo nějakém jiném velkém městě, bylo by zaručeně plno, jak by si to Alice In Chains zasloužila. Mimochodem, pamatujete si, jak se mluvilo o tom, že se objeví slavný Duff McKagen, který hrál v nejslavnější sestavě Guns N‘ Roses a momentálně válčí za Velvet Revolver? Tak ten se objevil pouze na americké části turné, ve Zlíně po něm nebylo ani stopy. To by byly jediné výtky, které můžu mít.

Show to bylo dokonalá, jednalo se o nejlepší koncert, jaký jsem kdy zažil. Jsem naprosto spokojený, za ty peníze to stálo. Jenom mě mrzelo, že hráli docela krátce, ale jinak to bylo úžasné. Ale když budu hodnotit jen předvedený výkon, atmosféru atd., tak to bylo fakt nezapomenutelné. Nečekal jsem, že Alice In Chains někdy v životě uvidím, a naráz jsem byl na jejich koncertu, několik metrů od nich. Škoda, že Layne už tady s námi není, ale William DuVall ho dokázal obstojně zastoupit, i když Layne je prostě Layne a s ním by to byla teprve ta pravá Alice In Chains.

Setlist:

01 - Sludge Factory
02 - Dam That River
03 - Rain When I Die
04 - It Ain't Like That
05 - Love, Hate, Love
06 - Again
07 - Junkhead
08 - Them Bones
09 - Down In Hole
10 - We die Young
11 - Rooster
12 - Would?

 

Source: ŠILHAVÍK, Jakub. Alice In Chains – Zlín (hala Novesta), 6. 6. 2006. Galaxie [online]. 2006 [cit. 2008-09-24]. Dostupný z WWW: <http://www.galaxie.name/index.php?clanek=alice-in-chains-zlin-hala-novesta-6-6-2006>.

 

A druhý pohled na koncert Alenky, tentokrát trochu kritičtější...sama jsem tam bohužel nebyla...

 

Autor: Marek Odehnal (18.06.2006)

 

Po této bombě jsem byl ještě více natěšený na moji srdcovku, na které jsem spolu s Nirvanou, Pearl Jam a Soundgarden vyrůstal, tedy Alice In Chains. Navíc jako majitel obou skvělých a bohužel nedoceněných Cantrellových sólovek. Bohužel hned musím uvést, že o to větší a zklamání a rozčarování sem prožíval. Nastoupili po půhodině, kdy se před pódium vměstnala na poměry celkové návštěvnosti nebývalá masa lidí. Početně obrovský kotel jasně ukazoval, kdože bude ten večer hlavní hvězda. Za obrovského aplausu kapela nastoupila a začala hrát. Všechno bylo jak má být ale mé rozčarování shrnu do několika bodů:
1) dle mého nešťastně zvolený setlist: prvních pět písní bylo relativně neznámých z prvního alba "Facelift", pak se to naštěstí trochu zpravilo, hlavně část kolem "Would?", "Down In a Hole" a "Rooster" (odzpívané celou halou za podpory nezbytných zapalovačů), ale stejně, čekal jsem, po tolikaleté hibernaci kapely zásadní písně jako "Man In the Box", "Angry Chair" nebo věci z "Jar of Flies", především nádhernou "No Excuses".
2) zpěvák William DuVall (lídr mě absolutně neznámé skupiny Comes With the Fall). Už od začátku měl nachystánu Mission Imposible, nahradit nenahraditelného. Říká se, že každý je nahraditelný, ale v případě Layna Staleyeho to prostě a jednoduše nejde. DuVall zpíval výborně (i když někdy šel oproti Staleymu až moc do metalových výšek), navíc ve slavných baladách pomohl Jerrymu i s druhou kytarou, ale prostě tam nějak neseděl a to i vzhledově, přece jen dvoumetrový hubený černoch s afrem na hlavě, co vypadá jak vychrtlý Jimi Hendrix za mlada či jako člen Boney M mezi tyhle grungery nepasuje. Nevím, jestli to bylo jenom kvůli němu ale celkově jsem měl pocit, že jsem jen na velmi dobrém revivalu (a to mi i ten pražský připadal věrohodnější). Zatímco třeba Derrick Green do Sepultury perfektně zapadl a dnes je již její pevnou součástí, zde bylo vidět že DuVall není členem této rodiny, ale spíše znouzectnost. Ostatně i Jerry sám v jednom rozhovoru naznačil, že jedním z hlavních důvodů Willova angažování bylo to, že měl v letních měsících čas. Mě osobně by do kapely daleko lépe seděl dříve zamýšlený Pat Lachman z dnes již neexistující (důvody bohužel všichni moc dobře známe - RIP Dimebag) formace Damageplan a nebo kdyby se mikrofonu chopil sám Cantrell.
3) slibovaný host v podobě basáka Duffa McKagana (ex-Guns N' Roses, Velvet Revolver) vůbec nevystoupil (nebo jsem už opravdu slepý :-)
4) i když mi bylo organizátory sděleno, že Alice bude hrát hodinu + přídavky, nakonec se žádné nekonaly a to přesto, že fandové (včetně mě) v hale bouřili, tleskali a dupali přes čtvrt hodiny. Takhle jsem lid žadonit o přídavek ještě na žádném koncertě neviděl a rovněž jsem neviděl, že by se po takovém rambajzu a vyvolávání kapela na pódium už nevrátila. A toto mě z jejich celého setu naštvalo nejvíc. Hráli jen tu hodinu (stejně jako předkapela Stone Sour!), i když mají materiálu minimálně na dvě.

Abych ale jen nehanil, je třeba říci, že fans se i přes všechno skvěle bavili a muzikanti odehráli celé vystoupení s nasazením. O DuVallovi už byla řeč, bicman Sean Kinney byl poctivý a spolehlivý a navíc nechtěně pobavil v momentě, kdy v zápalu euforie vyhodil obě paličky do vzduchu tak nešikovně, až mu spadly přímo na hlavu! Jerry Cantrell byl jako kytarista i druhý zpěvák skvělý a přesvědčivý a v jeho obličeji se zračilo mnoho pocitů, řekl bych určitá otcovská zodpovědnost za celou kapelu a především upřímná radost, že si ještě párkrát může tyhle legendární songy zahrát s téměř původní sestavou. A opět jsem se utvrdil, že slavná grungeová čtyřka, zmíněná výše, patří mezi nejupřímnější a nejemocionálnější rockovou hudbu v historii. Nejvíc se mi však líbil ex-basák Ozzyho Osbournea Mike Inez, který byl nejvíc nad věcí, házel svou mohutnou tmavou hřívou a bylo na něm vidět, že je v naprosté pohodě, a že ho to upřímně baví. Prostě sympaťák každým coulem a zároveň mimořádně schopný hráč. Po tom vytleskávání byli nakonec všichni nekompromisními securiťáky vykázáni z haly ven a tak skončil obsazením poměrně nesourodý, ale jinak velmi zajímavý (především díky Stone Sour) a kvalitní koncertní zážitek.

 

Source: ODEHNAL, Marek. Alice In Chains 6. června 2006 - Novesta, Zlín. BestRock [online]. 2006 [cit. 2008-09-24]. Dostupný z WWW: <http://www.bestrock.cz/index.php?PAGE=2&iq=2&id=714&klic=Alice%20In%20Chains&klic3=4>.

 

 

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Create a free websiteWebnode